Vynález internetu jako liberálního média nám dnes umožnuje okamžitě nahlédnout do vědecké práce o sociologii, stejně tak jako šířit návody na výrobu bomby nebo dětskou pornografii. (Kde jsou ty časy, kdy publikování, přístup k informacím a vzdělanost národů byla dostupna vyvoleným - a pečlivě prověřeným - jedincům v klášterech/universitách/organizacíh.) Díky bohu za to! Pokud by byl internet postaven naopak na nelibrerálních, "prověřených" a "bezpečných" technologiích umožňující publikaci a přístup jen těm "důvěryhodným" (kdo to je že?) nikdy by nedosáhl takového rozvoje. Stejně tak jako knihtisk a kopírka pro samizdat byly zprvu označeny za ďáblovo dílo, nakonec velkou měrou pomohly k pádu totalitních režimů :)
Čím otevřenější je společnost, tím víc morální a odpovědné občany však vyžaduje. A protože se vždy najdou lidé nemorální a svobody zneužívající, je potřeba se nějakým způsobem bránit. Je jedno, jestli jde o bezpečnost fyzickou, nebo bezpečnost vašich dat. Nechme stranu fyzično, ale rozeberme si tu virtualitu.
Doba se dost pohla a spoustu aktivit lidé přesunuli z klasických medíí do medií elektronických - internetu. Třeba dopisování (klasický dopis jsem snad poslal před dvěma roky!), objednávání zboží, placení, získávání informací, ... Nutno dodat, že to lidé udělali dobrovolně a svobodně - výhody el. komunikace jasně převážili nevýhody jejich zneužití. Přesto si myslím, že 95% lidí netuší, na jakém principu doručování takového mailu funguje a jak je bezpečné (nebo spíše nebezpečné).
Existují v zásadě 2 typy problémů: 1) bezpečnost při přenosu dat mezi odesílatelem a příjemcem 2) bezpečnost uložení dat (u sebe na PC, u poskytovatele mailhostingu/webhostingu/eshopu atd.).
Zatímco první problém lze vyřešit používáním kryptografie (šifrování), ten druhý je založen na důvěře mezi subjekty a není ani tak problémem internetu či technologie (i klasická pošta vám může dopisní obálku ztratit, zapřít, ukrást nebo prodat třetí osobě :)
Obecná doporučení k zvýšení bezpečnosti:
Jak vyřešit bezpečnost při přenosu? - jedině důsledným používání kryptografie:
Jak vyřešit bezpečnost uložení? - A) chráním si svůj počítač a přístup k němu:
Jak vyřešit bezpečnost uložení? - B) důvěryhodný poskytovatel služeb:
Doufám, že jsem Vás moc nepostrašil. Dodržováním pár bezpečnostních zásad (jako když přecházím silnici, taky se rozhlédnu) drtivě zvýšíte vaši bezpečnost. Nutno ještě podotknouti, že uživání elektronických služeb je Vaše dobrovolná a svobodná volba! Pokud chcete můžete dál klasicky posílat dopisy obálkou, kupovat výrobky v kamenném obchodě a chodit fyzicky do knihovny - že to bude vždy dražší a budete si tam muset dojít/zajet je snad každému jasné.
Jakub Hejtmánek 18.června 2001, Praha
Nazdáárek! Byl jeden hezký den a venku pěkně svítilo slunko.. a tu jsem si řekl, že bych se podíval na studijní? Jdu tam, žádná fronta, dostanu zápisák a něco v tvamě modrých deskách - hle co tam? No jo ku@#! drát, to je přeci on! Je to vš diplom. Tak takhle Kubis k Bc. v aplikované informatice přišel.
Kubis studoval na Bc. 7 semestrů (tj. 3 a půl roku). Proč mu to trvalo tak dlouho? On to ví moc dobře. Ale radši se ho ptát nebudeme.
Potom co dostudoval Bc. se nechal úplně nepochopitelně zapsat do inženýrského studia IT (Imbecilních Tupců - pozn. autora). Tam teďkom dodělal 1.semestr s očekávanou ztrátou MAE ale ziskem MIE.
Kubis si musel bohužel zapsat i vedlejšku. Už už by se zapsal na peněžní ekonomii a bankovnictví či ekonomické teorie, ale poté uznal, že takové lehké vedlejšky by ho nudily, si dal Psychologii a sociologii v řízení firmy. Tuto specializaci bude studovat do roztrhání těla, skript i sešitů. Amen.
Jakub Hejtmánek 18.června 2001, Praha
Byl jeden škaredý den a venku pěkně lilo.. a tu jsem vytáhl ze šuplíku jedno docela postarší cedeso. Mrkám na to je to od HP - sw na práci s barvami. Vrazím to tam, a hle, je tam velmi dobrý průvodce na profi práci s barvami! Když jsem to zhlédl tak jsem si řekl - aha tak takle se mají dělat barvy! Hezky aby ladily.....
A tudíž když jsem z hrůzou zjistil, jaké že to mám pěkně vybarvené odkazy na stránce - jsem to předělal a vypadá to lépe. Co říkate?
Jakub Hejtmánek 28.října 2000, doma
No jo, tak sem přeložil svoje stránky do češtiny. Není to ani tak k vůli Klímovi nebo Játrošovi :)), ale vzhledem k tomu, že je budu odevzdávat do IZI228 a navíc hodně lidí ještě neumí anglicky. (Jste fakt normální? psát na Síti česky)
Dlouho jsem sem už nic nenapsal. Je pravdou, že na to nemám čas a jsem líný. Už mi zbývá jen jedna bakule z angliny k tomu titulu Bc. V září jsem udělal i já účto a to za jedna - no to jsem si oddechl. A pak v říjnu Systém Anál (rozuměj základy informačního managementu), tohleto ale komentovat nebudu .... kdo zná Toníčka to ví sám, a kdo neví ať je rád, že je rád a potom nepátrá.... Knoflíkáři byli opět klasika.
Takže to je pro dnešek vše :)) Fuck you soldier.
Jakub Hejtmánek 7.března 2000, koleje Jarov
Byli jste někdy v Rakousku lyžovat? Můžu vřele doporučit! Má to ovšem i své nevýhody :((
Tak nám začal 14tého letní semestr a mě samozřejmě nenapadlo nic horšího, než abych jel do rakous zalyžovat. Tak sem si ještě před vánocemi zařídil s Lacinou zájezd na týden do Honigsbergu. Málem se to zrušilo, ale nakonec jsem tam jeli vlastními auty. Teda jeli :) no spíš se vezli (díky Lubošovi). Lyžovalo se v Semmeringu (asi 60 kiláků od Vídně). No skipas nás stál 1150 schitů na 4 dny. Středisko bylo docela jako jo. Lyžovali jsme na hoře Stuhleck. Byli tam dvě lanovky a asi 8 kotev. Délka nahoru-dolu asi 3,5 km takže to nešlo sjet naráz (šak nejsem Herman Maier)....
Furt sem se divil, proč jen ti Rakušáci jezdí tak pomalu ?! No ja jsem jezdil drsně a pak sem si zle rozbil hlavu ... na třikrát zlomená lícní kost :)) Takže jsem si poležel v nemocnici. Vypadalo to hrozně, ale díkybohu je to už ok.
Jakub Hejtmánek 18.listopad 1999, koleje Jarov
S radostí v srdci jsme si připomněli deset let svobody. Ještěže ti studenti před těmi deseti lety sebrali odvahu, šli a postavili se komunistické totalitě. Nesmí se již nikdy nevrátit - jak doba, tak komunisté.
Vzpomínka byla vskutku sametová. Večer jsme se prošli s lampiónky a svíčkami po Národní třídě a pak na Hrad. Škoda je jen, že nám Havel nehodil aspoň koousek kuřete. Ani se nechce věřit, že už je to deset let. Pro některé lidi (a je jich dost) je to ovšem asi doba dostatečná nato, aby zapomněli, bohužel. Proto je potřeba jim to připomínat !! Bez diskuse by se měl tento den stát státním svátkem. "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" Při této příležitosti sem se podepsal pod petici Děkujeme, odejdete!
Jakub Hejtmánek 22.říjen 1999, koleje Jarov
Tak, dneska je pátek pět hodin odpoledne. Zrovna sedím u kompu na koleji, kupodivu tady nikdo néni, tak že je troška klidu. Tentokrát se nebude kouřit či jinym způsobem se dostávat do nálady. Díkybohu :)). Komp konečně slušně chodí a nesere se. Nahrál sem tam RedHata šesku - trošku to vyzkoušíme.
Je pátý týden školy a mně se zdá, jako by právě začala. Tady to tak utíká. Člověk furt někde lítá nebo jezdí na JM jak kokot. Ještě sem toho moc neudělal. Mám dělat nějakou aplikaci do Delph, ale seru nato. Stejně tak je to s ostatními předměty... Nejhorší je, že nemám ovladač na TV kartu a rádio, kerá je v počítači. To bych si k tomu psaní pustil aspoň nějaké pozadí. A ještě mě bolí záda. Venku je kosa - komu by se tam chtělo.
Přes víkend tu se mnou zůstal jen kolega Jura. Snad se budem učit a musím napsat ten program. Jinak si na školu nemůžu vůbec stěžovat. Tolik pěkných slečen ....
Po té bakalářce ze statistiky sem ještě udělal BZ z informačního inženýrství. Za jedna že. Oblast Internetu a komunikačních sití víceméně ovládam na výbornou. Moc sem se na to neučil. Větší shit bude účto.
Asi si něco uvařím... asi nic .. nic tu není. Kolega ještě nedošel. Až přijde ten bude vypadat. Hovado.
Tento týden byl opravdu pestrý. Byl sem v Akropoli (11.10.99) na Paradise Lost s kolegou Johnnym. Mmm. docela dobry, ale ten nový styl s posledních let není zrovna no nic moc. Starej dobrej metal ze starších alb zněl asi tak 1.53 krat líp. To bylo teda minulý týden. V uterý sem byl ve škole, co sem dělal ve středu rozvádět nebudu, ale kolega Pavlos zato "bojoval" Pěkně dobitej ksicht (počkejte na fotečky). "Zbili ho skini" chudáčka. Už jel radši dom aby nestrašil studenty na koleji. Ti ho pochválijou.
Ták a seru na vás.
Jakub Hejtmánek 17.září 1999, koleje Jarov
Jo nedávno jsem podepsal výzvu Impuls 99. Vedlo mě k tomu hodně důvodů a není mi lhostejný stav naší společnosti, který je z velké míry zrcadlem naší politické "nekultury" Musíme podporovat rozumné aktivity. Podívejte se na http://www.impuls99.cz.
Jakub Hejtmánek 1.září 1999, doma
Takže konečně jsem tu sračku udělal. Zrovna teď se nemusím na krátkou dobu nic učit, tak sem se rozhodl trocha upravit svoji homepage. Chybí tam postřehy z mého života. Tady je jeden. A první co mě napadlo byla ta statistika. Jako každý jiný a líný student, i já odkládám ty horší zkoušky co nejdéle to de, aby člověk na škole co nejvíce "pobyl". Moh sem tu zkoušku dělat už před prázdninama. Jenže ten měsíc na přípravu sem strávil mm trošku jinak. Ale vzhledem k tomu, že statistika je "crucial" zkouškou, bylo záhodno ji absolvovat co nejdřív. (Aby člověka vyhodili na konci bakaláře je trošku silny kafe). Tentokráte poučen o počtu stran učebnic a cvičebnic, jsem si vyhradil delší čas na studium. Konec prázdnin se celkem hodil. I počasí bylo škaredé, což mě velice potěšilo. Příprava trvala zhruba 16 dní. Na sezóní složky časových řad se nedostalo, ale to bylo už fakt moc.......
Ráno 31.8.99 mě otec zavezl na vlak, a už sem jel. Zkouška je od toho aby se zkoušela. Ve vlaku nebyly žadný dobrý modely, tak sem si otevřel přednášky a ještě si to prolistoval. Písemka se psala od 14 hodin. Měl sem 3 hodiny volna, tož že půjdu ve škole na kompy. Chm. Změna. Jdu do školy (mezitím spravili náměstí a chodník před školou, a jo - vcelku dobře) a plno lidí. Kurňa, že by si taky zkazili prázdniny učením jak já? Ale ty lidi sem nepoznával. Byli totiž noví. Byl zápis prváku a škola byla narvaná. Po prohlídce nových modelů (jako jo) sem si konečne našel komp a začal se znuděně brouzdat..........
Na písemku nás přišlo celkem 6. Z toho 2 holky. Varianta jediná. Každý sám. Času 1,5 hodiny. Hlídala nás Bílková. Písemná práce byla těžká. Výsledky ještě horší. Umístil jsem se v horní části tabulky s 59 body ze 100. Hranice je 50. Kvalifikovali se všeci. No, pak docentka Dagmar v 16 hodin začala prověřovat naše znalosti. Moje vždy šťastná ruka si vybrala multikolinearitu, centrální limitní věty a individuální indexy. Když docentka Dagmar zjistila, že jsem ze čtyrky a vše sem zvládl, tak roztála, nechala mě, a byla z toho pěkná dvoječka.
Jakub Hejtmánek 3.května 1999 článek je kritika názoru kolegyně pro předmět SA_320
Otázku, jestli eutanázie ano či ne, jsem si doposud nepokládal. Je to velice závažná otázka, nad kterou je potřeba se hluboce zamyslet. Nemám dosud vyhraněný názor, ale asi z principu bych ji akceptoval - snad jde o rozhodnutí člověka, který je ve své podstatě svobodný a každý má odpovědnost za svůj vlastní život. Dále se pokusím zhodnotit předložené argumenty.
Úvaha začíná tím, že by došlo k legalizaci eutanazie a ustavováním kritérií. Na začátek bych čekal spíše otázku proč vlastně bychom měli eutanazii legalizovat ? Tohle je podle mého stěžejní východisko pro další úvahy. Má člověk právo vzít si život ? No řekněte, přemýšleli jste už někdy o sebevraždě ? Je stejně svobodný zdravý člověk , který skočí pod vlak a člověk, který trpí strašnými bolestmi je připoután navždy na lůžko a ví, že se neuzdraví ? Co myslíte ? Co když chce umřít, ale nemá možnost si na ty koleje lehnout ? Asi bychom mu měli dát možnost. Ono záleží na životním názoru. Lidé kteří věří v bohy či jiná náboženství, jsou jistý způsobem závislí na této síle a méně svobodní ve vlastní volbě. Že se to příčí jejich bohu ? Je to ovšem jejich víra a měli by akceptovat ty ostatní, kteří jsou jiní. Tohle to je můj názor.
Člověk dobře ví jak mu je. Uvedená myšlenka: "kdo z nás o předčasném ukončení života přemýšlí," je asi lichá. Pokud se člověk cítí dobře, nebude si asi otázku o smrti pokládat. Pokud má nesnesitelné bolesti asi ano. Právě teď by měla přijít řádná analýza stavu pacienta a návrhy na řešení a šance na život. Poté by se měl rozhodnout sám pacient. Otázka zletilosti je strašně složitá - co když chce dítě radši umřít, ale rodiče rozhodnou jinak ? Tady asi bude odpovědnost na zákonném zástupci. Rozhodnutí pacienta o smrti by mělo být jasné, průhledné, obsahovat náležitosti vůle (svobodná, prosta omylu, zřejmá ...) a jistým způsobem ověřitelné (zveřejněno asi ne), aby byla kontrola a nedošlo ke zneužívání. To uchovávání v tajnosti zneužití přímo nadbíhá.Problém jakým způsobem se život ukončí není až tak složitý. Smrtící přístroj může spustit sám pacient, případně časovač. Asistence lékaře při provedení není nutná. Pozor ale ! Na základě názoru lékaře se však pacient rozhoduje.
Ačkoli ekonomické aspekty udržování osob při životě znějí příliš cynicky, je třeba si uvědomit, že jejich zdroje nejsou nevyčerpatelné a vše něco stojí. Tohle ale přece není hlavní kritérium pro smrt. Co je ale víc naděje či náklady ? Ne, všichni asi nebudou mít stejné podmínky....Závěr argumentace je samozřejmě špatný. Na začátku přece nejde o pravidla (ty musí být nastaveny záhy), ale o otázky proč? kvůli čemu? Pravidla jsou přece důsledky rozhodnutí. Nejsou zde zmiňovány předpoklady. "Vezme-li tato pravidla jako bezpodmínečně předcházející krok, pak nezbývá než souhlasit......" No to snad nemyslí kolegyně vážně. Člověk se přece nerozhoduje kvůli pravidlům. Já přece nebudu souhlasit jen proto, že jsou dána jakási pravidla. Co když pravidla neošetří vše. Argumenty pro přece jsou: ukončení neskutečných bolestí a utrpení, ztráta smyslu žít ještě dalších x let bez hnutí na lůžku, lepší smrt než strádání, konečné stadium nevyléčitelné nemoci, klid duše a vůle člověka. Nad nimi se autorka vůbec nezastavuje.